UTIŠENÁ KRAJINA

Antonín Sova

UTIŠENÁ KRAJINA
Podzimní večer teskně se smráká nahý kraj zastírá, holý. Šerou perutí obra ptáka výhled zakrývá mi utišenými poli. Vichřice zmlkla. Bdí stíny nad sosnou, včera vyrvanou z lesa. Zdravé jak tělo tu leží, nenadálým když pádem klesá života za hostiny. Vítr s mraků plachtoví, sluncem rozervaných, spustil kotvy a strnul v té chvíli, že je tak ticho na kolik mílí, – ani se trávka nezachví. 35