MÍSTO SEBEVRAHŮ

Antonín Sova

MÍSTO SEBEVRAHŮ
Často tam, v krajině nejsmutnější, která vždy lákala sebevrahy, ozve se prosebný hlas: Pro milosrdenství boží, pobuď tu chvíli, neodcházej, nestrachuj se, nevyhýbej se mi, ozvi se aspoň výkřikem! Chci tě poláskat, odpovím ti. Mlčí tu všecko. Není tu ptáků, není květin, v houští jak nevsáknutá by krev dosud vlhla. Pro ten prosebný hlas přec se tu zastavím, přemohu svoji hrůzu. Vtisknu svou hlavu do klína neblahé, zavržené té hroudy, již se vyhýbá živoucí. Slyším, jak někdo by mluvil. Díky, šumí les. Díky, hučí potok. Díky, šeptá pološero: 47 budou i květy a přijdou ptáci, větvemi sestoupí hvězdy s nebe, za tebou, který jsi se neštítil a horoucně mne líbáš. 48

Kniha Drsná láska (in Dílo Antonína Sovy, svazek 17) (1927)
Autor Antonín Sova