KDYŽ SE PO NĚKOM POPTÁVÁME

Antonín Sova

KDYŽ SE PO NĚKOM POPTÁVÁME
Co se stalo s tím divokým děckem z lesů, které mi nosilo kytice kapradin, vřesu? Byla to divoženka a zalesačka, hrála si klukovsky s pasáky na pasáčka. Zpívala ráda v lesa kraji, tam kde se jedle vyhřívají, planou vrbky, dům v slunci bílý v louce, kde laně z pramenů pily. Bledou se stala v městě dámou, pochybným uměním svět jež klamou. Žonglérkou nebo výstřednicí, toilet hvězdou, kolem níž kroužili hadrníci. Naposled zmizela v chřtánu louskáčkovi, zlatem a beze slov lásku jenž loví. Kde měl mít srdce, měl kola stroje. Jednou, snad masopustního za rána, byla v ně vtažena bez křiku, boje, a havětí jinou sešrotována. 55