PÁŽE ZE STARÉ MALBY

Antonín Sova

Kdys na zvíkovské věži v hloubku jsem se díval(Na) jak řeky dvě stékaly se Šuměly lesy a zpíval(Na) den letní kukačka kukala dole míjely vory(Na) a maličké jako mravence rozeznával jsem tvory(Na) Byl vyhřátý do žhava den a umdlen unavením(Na) tím téměř bezlidným parnem sám zbyl jsem se svým sněním(Na) Vnitř na stěnách sálu rytíře s paními napodobil(Na) a dle maleb starých zbraní a zbrojí povyzdobil(Na) kdys malíř zašlý že v slavnostní ztrnulé pýše(Na) šly tyto stíny a v průvodu zduchověly tiše(Na) Já dlouho tu odpočíval a postavy primitivní(Na) v mé duši ožívaly a vtiskli se stínové divní(Na) To čas byl romantický prvních básní a lásky(Na) kdy ořem bujným je duše a pokorné nesnáší masky(Na) kdy volně se rozvírá kraj a uváznout někde je želno(Na) neb vězněn být celý život a otročit nemyslitelno(Na) Jak na malbu stěny jsem zřel cos v srdci mém hnulo se skryto(Na) že za paní páže šel vlečku jí nesl mně bylo líto(Na) neb právě jsem tolik prošel míst a vsí a měst(Na) kde kvetlo jaro kde u matek milenek krásně jest(Na) neb tovaryšům volno je bloudícím za svým dílem(Na) neb poutníkům roztouženým za nejasným cílem(Na) Co na malbu stěn jsem zřel kde zobrazen svatební rej(Na) já o záchraně pážete snil snad vysvobodit jej(Na) Neb zdálo se z pokory jeho že odbojný vyšleh duch(Na) že studentu na toulkách raději přítel byl by a druh(Na) a že se mu zmrzelo vasalem sluhou být zděděným(Na) když slunce na vršcích hoří a luhem zeleným(Na) Byl šlechtic a na učení tu galantní prožíval léta(Na) či z čeledě synek zas sloužil svých drahých zbaven a světa(Na) Pak co jsem na dvoře pojedl ve stínu stromu ležel(Na) mně zdálo se z pážat můj známý že z průvodu za mnou běžel(Na) a stále mi v patách byl i když jsem sestoup k řece(Na) i když jsem v hospůdku sed on u mne A takto vece(Na) Mně je tu smutno a omrzelo mne věky vlečku nést(Na) ať prší ať slunce ať plno stříbrní se hvězd(Na) té krásné paní já chtěl bych s tebou do světa raděj(Na) jen objevil jsi se věděl jsem že mi zkvetla naděj(Na) že najdu v údolí rodnou svou dědinu v polesí(Na) že na matičku se obě mé ruce zavěsí(Na) Ó vezmi mne sebou smutného řek ať jsi kdokoli(Na) znám střílet z kuše a vypouštět na kruhu sokoly(Na) Já děl mu Tak dlouho jsem zřel tvůj smutný na výraz(Na) leč z dávna jdeš k paní patříš a k rytíři na obraz(Na) Tu zmizel v tom parném dni a slunci mně líto bylo(Na) proč ve snu zatvrzelém se o záchraně mi snilo(Na) Pak dlouho jsem sám šel lesy a lukami za večera(Na) jak student chodívá v létě až tu u kláštera(Na) když zvonili k modlitbám páže se zase objevilo(Na) tak smutný byl jeho výraz nejinak jakoby žilo(Na) Chci do světa chci být volným chci se za tebe modlit(Na) jen s tebou jehož zrak pronik mne abych moh prodlít(Na) chci stále jít s tebou tak jha bych se zbavit musil(Na) své věznice hradní kde v poddanství jsem zkusil(Na) A od té doby ať v klášteře nocležník v poutníků cele(Na) neb v chatrči na peci v peřinách věžových nad postele(Na) neb v chlévě na palandě ať spal jsem kdekoli(Na) to páže u mne s ním jeho kuš a sokoli(Na) Ať přišel jsem do měst nehlučných do vsí se zvonicí(Na) neb do samot kde jsem se potkal s nedůvěřivou lící(Na) já tušil jak páže mne kouzelným kruhem obepnulo(Na) až za dlouhý čas přec vidění zašlo se rozplynulo(Na) I smazány rysy pážete vlečku držící dlaně(Na) v tom svatebním průvodu zvíkovském pyšnící se panně(Na)

Patří do shluku

loď, plachta, plavec, stožár, člun, přístav, koráb, paluba, plout, vrak

1315. báseň z celkových 1316

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. 6   Šum ukolébavkou, má proudná řeko! (Otokar Fischer)
  2. Ubitá Myšlénka. (Antonín Sova)
  3. Kdy zas? (Jaroslav Vrchlický)
  4. ZASLÍBENÁ TOUHA. (Jan Opolský)
  5. V říši stínů. (Otakar Mokrý)
  6. Mnoho jsem prožil. (Josef Václav Sládek)
  7. NA LODI (Josef Svatopluk Machar)
  8. I. (Vojtěch Pakosta)
  9. Co jsem? (Adolf Heyduk)
  10. VEČER U MOŘE. (Adolf Brabec)