V říši stínů.

Otakar Mokrý

Až kráčet budu v bájné říši stínů po břehu řeky pláčem zvučící, usednu v loďky vetchou skořepinu, utkvělou na dně černou kotvicí. Odevzdám peníz, který v mrtvou ruku mně pozůstalí vtiskli druhové, přívozník dumný, v slabém vesla tluku, od břehu se mnou tiše odplove. Po louce, kde květ asfodelu svítí, stín, chodit budu s hlavou svěšenou, co nemohl jsem v bouřném víru žití, snad myšlénku tam dosním vznešenou. Myšlénku krásnou... Až pak Tvůj stín zvolna po loďce vrátké za mnou připluje, pak pravdou bude, co hruď snila bolná, že srdce lidské věčně miluje.

Patří do shluku

loď, plachta, plavec, stožár, člun, přístav, koráb, paluba, plout, vrak

714. báseň z celkových 1316

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. NA LODI (Josef Svatopluk Machar)
  2. BOUŘE. (Svatopluk Čech)
  3. Písně u jezera. (Eliška Krásnohorská)
  4. Noci na Arkoně. (František Táborský)
  5. VEČER U MOŘE. (Adolf Brabec)
  6. Vory. (Jaroslav Vrchlický)
  7. 40. Slyším hučet valnou řeku, (Karel Marie Drahotín Villani)
  8. DEVÁTÁ VLNA (Josef Svatopluk Machar)
  9. Stál jsem u břehu mořského. (Ervín Špindler)
  10. Efeméry nad řekou (Jaroslav Vrchlický)