Písně u jezera.

Eliška Krásnohorská

Ta hloubka modra jako blesk, jak safír v skále září, v ní mladý den se usmívá svou nejjasnější tváří. Jak báječné to sluje chrám, pln bludičného světla; i lesklé rybky v dřímotách až na dně bych tam sčetla. Tu stanul odlesk labutí, jenž vyplul z mráčků stáda, a v olši pod svou perutí svou hlavu ptáče skládá. Ó jezero! v ten klid a mír jak v objetí se vlinout, a duše křídlem prostřeným v snech po tvé záři plynout! Tvým sladce nést se blankytem, v němž nebeský se zračí... A přece modra hloubku znám, kde klam ten býval sladší. Šíj spoutanou v ten horstva břeh a v prsou skalný hrot – hoj, zpěnilo se jezero a sténá z hloubky vod. A vzepjalo se z vězení a bije v stěny skal, až trysklo mu to k oblakům jak po svobodě žal. A v blankytu, tam usmívá se širá, volná výš, ta zdá se mi, že touží snést své nebe vězni blíž. Ta touží bouř mu zpokojit a v křidel rozpjetí svou svobodou jej ovanouc mu klesnout v objetí. Tu zarostlá jsou na břehu dvě vesla pohozená, a tiše v středu jezera tkví loďka opuštěná. Ni vlny ani vánku dech jí k břehu nezavěje – já o veslo se opírám a čekám bez naděje. Jen k ní se pne můj teskný hled – mně jest, že prázdna není, že dřímá v ní, co blaha vím, a čeká na vzbuzení – A jenom bouř a divý proud ten zázrak mohou svésti, by k srdci mému přistálo – byť ztroskotáno – štěstí! Na rozchodu světlo s večerem, okem v oku blankyt s jezerem. Okem v oku, nechať chmurno jest, nechť je zoře, nechť je plno hvězd. Nedosáhle, věčně daleky, okem v oku tanou na věky. Okem v oku, v sladkém vidění, věčné touze, věčném loučení.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

loď, plachta, plavec, stožár, člun, přístav, koráb, paluba, plout, vrak

666. báseň z celkových 1316

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. NA LODI (Josef Svatopluk Machar)
  2. [Scirocco] (Jiří Mahen)
  3. BOUŘE. (Svatopluk Čech)
  4. MÉ NITRO MOŘE SNŮV A TUŽEB JÍMÁ – (Jaroslav Goll)
  5. Předtucha. (Jaroslav Vrchlický)
  6. V říši stínů. (Otakar Mokrý)
  7. První lásky... (Albína Dvořáková-Mráčková)
  8. Juž v tichých vodách pluji, (Xaver Dvořák)
  9. UNDA MARIS. (František Leubner)
  10. Aischylos. (Jaroslav Vrchlický)