OZVĚNY MLÁDÍ

Antonín Sova

OZVĚNY MLÁDÍ
Na sochách zkamenělých smutkem růžoví ráno zardělé, – zástupy míjejí v pochodu prudkém, neznám z nich ženy ni přítele. Hudby hrajou jak v letech mládí. to však již přeběhlo poklusem, na míle ku předu uběhlo, pádí za řekou, za loukou, za lesem. Ozvěnu jenom houkat slyším pokřik uličnický a smích – nějak se dloužím, nějak se výším, abych víc uviděl, uslyšel bych. 86