SÁM NAD SEBOU BDI
Tou cestou z matky náruče buď slyšný hlas,
až k rakvi pod trávníkem, plným sedmikrás.
Ty zmizíš ve množství a než se naděješ,
ranami jeho zabolíš a zatrneš,
až jeho úzkosti a jeho pochyby
i tebou otřesou a v líc tě políbí.
I budeš nemocen, až tebe zachvátí
vír jeho radostí i muka závratí,
leč každým poznáním se znova uzdravíš,
v sluch vtělíš se i vid, k duším se propálíš,
a po zkouškách, až dovedeš se ovládnout,
snad budou závidět ti harmonickou pout,
neb ten, kdo dojde, chodcem zdá se přešťastným,
jsou rány zhojené, zastřeny soustrastným.
Neb nikdo neví, jak jsi rval se, v žití bil,
jak bohem i svým ďáblem byls a v srdce ryl:
Jen zakolísáš, mužně, pokárej se sám.
Vždy uspokojen sebou, znič ten lživý klam.
Tak rvi se: shasneš-li, sám sviť si v temnou hruď,
zdáš-li se lhostejnět, svým křisitelem buď,
a hleď si stačit sám a nikdy nežebrat.
Neb lásku brát i rozdávat je přísný řád.
94