KLÍČE K DOBRÉMU SRDCI

Antonín Sova

KLÍČE K DOBRÉMU SRDCI
K srdci dobrému jsem našel klíče. Jak jsem otevřel je: sladce bolí cudná zeleň jarních luk v něm, polí. Teplým vzduchem zlátnou petrklíče. Čímsi dívčím smějí se v něm břízky, v kamenitých mezích práší lísky, zpod kamenů vystřelují brouci nad kov lesklí, sluncem zlatostkvoucí. Tušíš, z ticha zrodit se tu musí radosti smích růžový a rusý. Žal však též tu domov musil míti. Tady musil velký smutek spávat, z rána vstávat, obcházet a bdíti, pěšinky si musil prošlapávat. Klíče k srdci našels, – vnikni k němu, k těžce proniknutelnému. 101