RUCE TICHA

Antonín Sova

RUCE TICHA
Mně z ruchu probouzí se samotasamota, jak tichem znící zvony večera a okrášlená všeho prázdnota se sesouvá a ztroskotá, když ztráty bolí za šera. Tu ticho ruce mívá, by je kladlo mi na srdce den za dnem, že pod nimi cos uvadlo a zchladlo v podzimu krutě chladném. A hřeje zas vše nesplněné, vše ubité a umučené pod koly vřavy uvláčené, nadějí hroby otvírá, vše, co tam umřelo a umírá, burcuje, vzbouzí. 104

Kniha Drsná láska (in Dílo Antonína Sovy, svazek 17) (1927)
Autor Antonín Sova