PÍSEŇ MÉHO SRDCE

Antonín Sova

PÍSEŇ MÉHO SRDCE
Srdce mé smutné se zveselilo: místo v něm našli zas ptáci, a bylo znát, brzo vše bude se zelenat. Prosil jsem srdce, než bouře se ozve tam: Unes jich hnízdo, mé srdce, nebudu sám. Slyšel jsem pramének, mezi petrklíči jak stříbřil se a tek‘, trávy se pohnuly, modrozelený brouk na písku oslněn sluncem stál, přes úžas oněmělých primulí čerstvý vítr od lesů vál. Mému srdci se mládí vrací. Je to pravda, či zázrak v ten čas? Mohli by hnízdo v něm stavět si ptáci, kdyby v něm čišela zima a mráz? Tomu srdci by mohli způsobit snad bolest, aby tam přišli umírat? 112