ZBLOUDILÝ STROM
Rád bych byl zbloudilým stromem v Hoře,
jenž nese ovoce z lásky a hoře,
pro ptáky, veverky, lasičky.
Unaven lidským trudem věčným,
nedotrpěným a nekonečným,
úděl svůj nes' bych tak maličký.
Stromem bych rád byl v Hoře chladné,
jehož ovoce k podzimu sládne
padajíc do žloutnoucích trav.
Nikdo o něm než vítr neví,
nikdo, než slunečných paprsků zpěvy,
zvířata, toulavé ovce a brav.
Možná, že žínky divé by žasly,
omžené ovoce by si střásly,
až by šly kolem, do klínů.
Hory by vzkřikly rozpustile,
v jabka jich zuby co vkously se bílé,
jabka by chutnala po vínu.
A tak už čekal bych každým rokem,
až by se ozvaly tanečním krokem,
ořeším, hájem olší a bříz.
113
Ještě by se sklizní měly práci,
po všem, co ovečky, veverky, ptáci
snědly, co rozvál vítr kdys.
114