OŽILÉ KROČEJE

Antonín Sova

Tisíce roků přes jedno místo v lese sluncem dávného zlata se třese. Sasanky v jaře krátí čas dětinskou hrou si, na podzim na pních, nes zšednou svatého Ivana vousy. Ale teď jaro je zatím, tanec a zpěvy, zvuk rohů ožily ve vzduchu, trávě, malé hymny k bohu. Píšťala Panova čerstvou mízou voní, mrtvé věci se budí, mluví a stříbrně zvoní. Na tomto místě tisíc lásek si přísahalo, tisíc lásek zemřelo, pod mech se zahrabalo. Sasanky byly počátek, konec šediny světce. Vzepial se ke skoku jelen, k smrti ho uštvali přece. Tisíce lásek na tomto místě za tisíc roků vystřídalo si radost a hoře a tisíce kroků zemřelých ožilo na tomto místě v lese. Slunce dávného, zhnědlého zlata se v kročejích třese.

Patří do shluku

jelen, lovec, paroh, laň, srna, pytlák, srnec, myslivec, lovčí, zvěř

165. báseň z celkových 452

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. None (Antal Stašek)
  2. VLADIMÍR. (Ferdinand Tomek)
  3. PODZIM. (František Serafínský Procházka)
  4. TAM POD STROMEM (Eduard Albert)
  5. Ballada o jeseni. (Jaroslav Vrchlický)
  6. vřes (Stanislav Kostka Neumann)
  7. Konec září. (Viktor Dyk)
  8. KŘÍŽ V LESE. (Eliška Krásnohorská)
  9. PODZIMNÍ HONY (Antonín Sova)
  10. Myslivecký život. (Rudolf Pokorný)