POLÍBENÍ
Přišla a políbila mne,
v tom, co jsem pohlížel do hloubky dolů
v ohromné mraveniště města,
pod stromy, kterými zakvetla cesta.
Dlouho jsme pohlíželi spolu.
Neznal jsem ji, snad to světice byla
z jiného světa, neb nepromluvila
a jak se se mnou dívala,
vyjasnily se k lidem všem cesty mé,
všecky duše se sblížily,
hřbitovní zeleň zpívala
o žitích, o kterých nevíme.
Zlaskavělý van převíval
z vůně trav, ze světel ve květech,
z hrkotu tekoucí vody se přelíval,
věčného smilování dech.
V tom však ji jinam volal svět.
Dívala se. Pak srdce mi tkla se odcházejíc,
aby jeho rána, již věcně krvácejíc
čerstvý vyhnala květ.
Neřekla slova,
ale tou chvílí jsem věděl, kdož byla,
velkou že ještě má cestu vykonat
a že ještě dnes tisíce lidí nepolíbila,
jimž je buď umřít, neb kterým polibek musí dát.
Ruku rozmáchlou k vraždě jde zoufalým zadržeti,
vtělit se do vteřin nemocných,
s umírajícími do věčnosti spěti,
pomoci nésti jim křížů hřích.
48
Spěchá slepým se zjevit, k hluchým promluviti,
jako pták z ráje když zapěje.
Zlobou se dusícím slova lásky říci,
ujistit musí milující:
Tvoje jsem Naděje.
[49]
JASNÁ VIDĚNÍ
Jáchymovská elegie1
Sen o popravených rebelech5
Prostý zázrak11
Poděkování13
U rozvaliny14
Medailony věčnem ražené16
Sloky revoluční20
Mrtví, neusněte!21
Vigilie23
Jarní ohlas osvobozené země25
Výstrahy27
Buřičův sen29
Lenin31
Rusko33
Hladovějícímu Iljuškovi a Akulínce35
Píseň nové práce37
Budovatelův pohled38
Československé vlajce39
Báseň o budoucím městě43
Políbení48
[51]
Vybrané knihy, svazek XXVIII.
Tuto knihu vyzdobil Cyril Bouda,
vytiskli Kryl a Scotti v Novém Jičíně
a vydal Ludvík Bradáč v Praze
1922
E: pk; 2004
[53]