Lethargie dozrání.

Antonín Sova

Lethargie dozrání.
To šumí břízy nad tichem vod, den mlčí červencový, na horách trávy sžehnuty jsou a žloutne křoví. Spí léto horké na dně luk, puškvorcem voní, a vážka za vážkou se shnilých vrb se k vodám kloní. Vše ztichlo. Jen ospale vany se dmou v tom nejsladším spaní. A paprsky výskají, vlny se třesou pod slídovou strání. A léto horké na dně luk po krajích jde lesa; a starých a uschlých se chytá vrb, že pod zráním klesá... [15]