Srpnové večery.

Antonín Sova

Srpnové večery.
Po veselých písních ženců, po žatvě na lukách mlh průhledná příze se věsila v údolí na vrby. Kraj celý osaměl náhle, van jiné nálady táh' a v mlhách jak trosky pluly, jež věží se, nahrbí. Jdou večery v srpnu..srpnu... Vyschnuly vody. Vleče se pes za línou kročejí mou vždy unaven v průsvitu háje. A na zem ohnivé padají kruhy a hraje si les s tím smutkem západu, tiše se usmívaje. [35]