Krajina v mlze.

Antonín Sova

Krajina v mlze.
Zahrady voněly podzimem, chřestivým tancem lupení. Květiny s řapíky phthisiků plakaly žlutými odstíny. Plaché jdou stíny večera po stezkách horečně zvlhčených. Bez ptáků větve stišené v mlhách modravých kývají. V koutech usedlo mlčení před zítřkem stařeckou obavou. Květiny zvadají lítostí před příštích vegetac nádherou. Mlhy tu zbásnily krajinu, visuté mosty a stěžně zřím, hrbaté křivky tušených měst! Ale že moře znít neslyším? [47]