Mně stesklo se po máku červeném...

Antonín Sova

Mně stesklo se po máku červeném...
Obrovský palouk v slunci zvadal k podzimu a čápi táhli nad ním. Stromy svlékaly se z žlutohnědých kostýmů. Vichřice třesavé a prudké úhozy jak starci za nocí sténali, šeptali, co bdí při lampách v nudě nervosy. Mně stesklo se po máku červeném, mně stesklo se. Po nebi žeravícím blesky a bouří schlazeném, když po divokém vytí vod se dní žlutavé světlo nad paloukem spícím, nad zlatem žit v nádheře poslední!..poslední!... [48]