Fragment.

Antonín Sova

Fragment.
Ta, kterou miloval jsem láskou bláznivou mladého srdce! Ta, jíž duší splývaly ty fráze doby, jak je verše mívaly, prázdnotou lesklou, zvučnou, zářivou, s lítostí četla, ramena svá schylujíc, mé verše, vzlykajíc: kde moh' už být, ten ubožák! A v slzách horkých sníc, do minulosti hroužila svůj cit, kdy s bombastem, jak měli ve zvyku, též nádherné mé verše přetékaly, neznámým jakýms bolem naříkaly na stránkách jejích knih, v útržcích denníků, ty, v nichž nebylo stopy po člověku!!! [89]