Píseň rváčů přemožených.

Antonín Sova

Píseň rváčů přemožených.
Zač jsme se rvali a nač přísáhali po celý život v plánech osamělých? Nadějí těšili se? Směšné nic! Oh konce smutné po začátcích smělých! Svět chtěl být těšen – a my sebe nepotěšili a na srdci nám leží hory, hory, hory, svět chtěl jen slyšet samé o naději, o mužnosti, sám nemocný a chorý... Zač jsme se rvali a nač přísahali, vše mohlo by se příkře odsouditi jen pohvizdnutím, posměchem a troškou satiry... V novotách stárnoucích a v marném pachtění stesk jde jen s námi do budoucích jar... A jím jen poctivě tu možno žíti. [109]