*** Nemají prý rádi rozkvetlou, nádhernou sloku,

Antonín Sova

***
Nemají prý rádi rozkvetlou, nádhernou sloku, Nemají prý rádi rozkvetlou, nádhernou sloku,
(předce jen nejvyšší drobný květ v pralesích umění!) Řemesníci od kusu přišli, řemesníci vše padělali, rota řemesnická, která tak unavila tiskařský lis! Ta řemesnická rota, podkouřená kadidlem doby, blýskáním planým unavila zraky diváků, tam vůně vyčichlých hodů šumí a šeptají vyzpívané arie, tam reminiscence na mrtvé básníky vybledlé přecházejí. Já, nespokojený buřič, slyším již umírat poesii, vztekle rozbíjím ještě kadluby, v nichž cítím zvetšelé formy, ať volně vyteče kov můj žhavý na lebky hlupáků; má-li už umřít a má-li umřít na vždy zhnusená, ať vztekle ještě smích svůj vychrlí a vzkřek svůj blasfemický a blázny si ztropí z krasocitných filistrů. [116]

Kniha Ještě jednou se vrátíme (1900)
Autor Antonín Sova

Další vydání

*** Nemají prý rádi rozkvetlou, nádhernou sloku, v knize Vybouřené smutky (in Dílo Antonína Sovy, svazek 2) (1922)