Sloky.

Antonín Sova

Kdys touhou jsem umíral aby můj zpěv zněl ospalým údolím(Na) přes věže táh s orli a s večera v samotách hasnul(Na) by dítě i žena i muž v něm cítili vzkypěný život(Na) dnů vzácných jež stvořit by mohly Ostrovy nejblaženějších(Na) V mém zpěvu však v nejnižších strunách bolestí zazněly bouře(Na) že bytosti dole se chvěly jak zraněná zvířata smutkem(Na) pak nikdy již k tanci a k radostem v nejvyšší nebil jsem struny(Na) jen tomu kdo přicházel ze samot Snů jen tomu jsem zpíval(Na) Jsem vděčen že nepřišli zbožňovat to co jsem zpíval(Na) Jsem vděčen že vzdálen jsem všeho Mé zahrady zůstaly zamčeny(Na) a květy neutrženy a louky nepošlapány(Na) vždy čerstvé vždy s jasným a podzimním vysokým světelným nebem(Na)

Vysvětlivky

takto podbarvené pozice jsou silné
takto podtržené pozice jsou s přízvukem

S = silná pozice
W = slabá pozice
V = slabá pozice
X = neurčená pozice

J = Jamb (WS)
T = Trochej (SW)
D = Daktyl (SWW)
A = Ambfibrach (WSW)
X = Daktylotrochej (SWWSW)
Y = Daktylotrochej s předrážkou (WSWWSW)
H = Hexameer
N = Neurčeno

Statistiky

Počet slok:	3
Celkem veršů:	12
Neurčeno:	12 (100 %)