Sloky.

Antonín Sova

Sloky.
Podvedeni již stokrát a stokrát ukonejšeni nenarozené předc neznámé s touhou čekáme zítřky: na jiné vkročiti stezky, kde jinak slunce hoří, u jiných usednout studní, kde jinak prameny chladí. Vše, co nás čekati může, dobrodružné touhy! Nepředvídaná setkání před tím, než vrcholů dojdem. Zítřky jak neznámé ostrovy stále se shlížejí v duši, směrem jich poletí orli? Či lvi na nich nechají stopy? [125]