Jak město orientálské...

Antonín Sova

Jak město bílé orientálské v zážehu plavého slunce(Na) má radosť se rozhořela a v nedozírných dálkách(Na) ční její olivy klidné a vějíře jejích palem(Na) nad jejími minarety zpěvavé hlasy se třesou(Na) Na přístavech rozjiskřených tisíce zdvižených rukou(Na) na plochých střechách tisíce turbanů hoří stříbrem(Na) ve slunci roztříštěném na moři vzdychajícím(Na) pod černým tkanivem stožárů plachet oranžových(Na) Loď kterou jsem čekal roky v obzoru zjevila se(Na) Je větší a větší je bílá a bílá a jako racek v letu(Na) by křídly zdviženými plachtami nad mořem mávla(Na) A Prorok jemuž chci věřit výmluvný bos a bledý(Na) se zjevil teď na pobřeží krásný zrak oslnivý(Na) a zlato se přelévá ve stopách jeho Vše sluncem hoří(Na)

Vysvětlivky

takto podbarvené pozice jsou silné
takto podtržené pozice jsou s přízvukem

S = silná pozice
W = slabá pozice
V = slabá pozice
X = neurčená pozice

J = Jamb (WS)
T = Trochej (SW)
D = Daktyl (SWW)
A = Ambfibrach (WSW)
X = Daktylotrochej (SWWSW)
Y = Daktylotrochej s předrážkou (WSWWSW)
H = Hexameer
N = Neurčeno

Statistiky

Počet slok:	4
Celkem veršů:	14
Neurčeno:	14 (100 %)