Jak město orientálské...

Antonín Sova

Jak město bílé, orientálské v zážehu plavého slunce má radosť se rozhořela a v nedozírných dálkách ční její olivy klidné a vějíře jejích palem, nad jejími minarety zpěvavé hlasy se třesou. Na přístavech rozjiskřených tisíce zdvižených rukou, na plochých střechách tisíce turbanů hoří stříbrem ve slunci roztříštěném na moři vzdychajícím pod černým tkanivem stožárů, plachet oranžových... Loď, kterou jsem čekal roky, v obzoru zjevila se... Je větší a větší, je bílá a bílá a jako racek v letu by křídly zdviženými, plachtami nad mořem mávla... A Prorok, jemuž chci věřit, výmluvný, bos a bledý se zjevil teď na pobřeží, krásný zrak oslnivý, a zlato se přelévá ve stopách jeho. Vše sluncem hoří...

Patří do shluku

loď, plachta, plavec, stožár, člun, přístav, koráb, paluba, plout, vrak

476. báseň z celkových 1316

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. NA LODI (Josef Svatopluk Machar)
  2. PRAMEN (František Serafínský Procházka)
  3. MAJÁKY ZVALY V DÁLKY NA MOŘE... (Antonín Sova)
  4. (GROTTA AZZURA.) ( H. Uden)
  5. I. Sv. Juraj. (Antonín Klášterský)
  6. NÁVRAT (František Zavřel)
  7. U moře. (Otakar Mokrý)
  8. Za Františkem Hochmanem. (Karel Hlaváček)
  9. Osamělost. (Julius Alois Koráb)
  10. Loď v oceanu. (Růžena Jesenská)