Za Františkem Hochmanem.

Karel Hlaváček

Lít bílý sokol přes Šumavské vazy, jež choulily se do mlh haveloku, na slávský jih, až k moři beze hrází, sval ocelivý v spáru, blesky v oku. A volal, hřímal ve skal hluché svazy, té svaté písně o Sokolství sloku, kde zotročilost po skalách se plazí a podobna je stohlavému zmoku. Kdo porval náhle křídel jeho veslo, jež za sluncem se jenom vždycky chvělo, že člověk podiví se, kam že chtělo, a u jaké to mety na zem kleslo? Ó, osude, bij v hruď se, kaj se, smělý, tvé tetivy to jedovaté střely!

Patří do shluku

loď, plachta, plavec, stožár, člun, přístav, koráb, paluba, plout, vrak

1193. báseň z celkových 1316

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. NA LODI (Josef Svatopluk Machar)
  2. Útočiště tonoucích. (Xaver Dvořák)
  3. Osamělost. (Julius Alois Koráb)
  4. V album dívky. (Emanuel z Čenkova)
  5. MÉ NITRO MOŘE SNŮV A TUŽEB JÍMÁ – (Jaroslav Goll)
  6. Hrob Aturův. (Jaroslav Vrchlický)
  7. CHIOS. (Jaroslav Vrchlický)
  8. POTOPENÝ CHRÁM. (Jiří Mahen)
  9. Pohřeb na moři. (Irma Geisslová)
  10. U moře. (Otakar Mokrý)