Za Františkem Hochmanem.

Karel Hlaváček

Za Františkem Hochmanem.
Lít bílý sokol přes Šumavské vazy, jež choulily se do mlh haveloku, na slávský jih, až k moři beze hrází, sval ocelivý v spáru, blesky v oku. A volal, hřímal ve skal hluché svazy, té svaté písně o Sokolství sloku, kde zotročilost po skalách se plazí a podobna je stohlavému zmoku. Kdo porval náhle křídel jeho veslo, jež za sluncem se jenom vždycky chvělo, že člověk podiví se, kam že chtělo, a u jaké to mety na zem kleslo? Ó, osude, bij v hruď se, kaj se, smělý, tvé tetivy to jedovaté střely! 24

Kniha Sokolské sonety (1894)
Autor Karel Hlaváček