JEŠTĚ JEDNOU SE VRÁTÍME...

Antonín Sova

JEŠTĚ JEDNOU SE VRÁTÍME...
Ještě jednou se vrátíme zamyšleni, kde prudce květ voněl, že svedl nás z cesty, když šeřivým stříbrem tekl nad potoky večer, a ještě jednou se vrátíme, kde píseň jsme slyšeli z oken, jež hleděla k zahradám zmlklým. A ještě si vynajdem jednu stezku a jeden háj v horách tak celý podzimem jasný, v tolika hýřících barvách, po roztříštěných akordech echa budeme pátrat, po tichém a pružném kroku, zda tajemné zanechal stopy. Duše, do níž se zařízly vzpomínky, vyleje v trávu tolik lyriky kanoucí v pryskyřičných krůpějích, své větve vysoké, tmavé, vykoupá v podzimním slunci, svůj štíhlý kmen protáhne šerem v míjící mraky; – to všecko v jediné chvíli, na stezce sešeřené a v hodinu západu, která tak sevře nebohé srdce. 9

Kniha Ještě jednou se vrátíme (in Dílo Antonína Sovy, svazek 13) (1926)
Autor Antonín Sova