HOREČNATÁ NOC

Antonín Sova

HOREČNATÁ NOC
Noc horkým dechem země umdlívala, na vodách rozpouštěla tmavý vlas. Noc písní marných snů se rozzpívala a za bezvětří hasnul její hlas. Sny, lovci znavení, v mech postříbřený si uléhali. Dokola les čněl. Jich oči žhavě plály zradou ženy, samota lkala z divokých jich čel. Sny, lovci znavení, ti dosud bděli a na zoufalé housle hráli tmou a zpívali a hráli, smutně se usmívali a monotonním hlasem provázeli balady, které od dětství již znali: O orlech zmizelých, jež se již nevraceli, a o jelenech, kteří v dostřel nepřijdou, na zoufalé své housle hráli tmou. A o princeznách v zámcích propadlých, v záhonu růží uvadlých, jež s jinými se objímaly, naposled ještě zazpívali. 26

Kniha Ještě jednou se vrátíme (in Dílo Antonína Sovy, svazek 13) (1926)
Autor Antonín Sova