HLASY VEČERNÍ SAMOTY

Antonín Sova

HLASY VEČERNÍ SAMOTY
Les nad řeku kosmaté větve věsil jak smuteční závoj černavý. Pták vylét, jenž kročejemi se zděsil, a zapad’, jak kamen do trávy. Pak bylo už ticho... Jen bledá řeka jak olověná se nehnula, kol dokola tráva bujela měkká a přes břehy k tůním se přehnula. Vše kleslo do tmy, chlad vlhký vane. Oh, osamělosti jak smutek jal. Jen jedno světlo jak začarované se dívá s výše temných skal. Teď z dalekých dědin rozhlaholily se zvony v předvečer sváteční. Teď... jakoby kdosi, kdo nemá již síly, zavolal z řeky... a zmizel v ní. 50

Kniha Ještě jednou se vrátíme (in Dílo Antonína Sovy, svazek 13) (1926)
Autor Antonín Sova