JEŠTĚ KRAJINA

Antonín Sova

JEŠTĚ KRAJINA
Už listopad. A holé kaštany, bezlistné, trčí v mrak, jenž s nebes visí. Ledových vichrů prudké závany pláč stromů, jak jdou párem cestou, křísí. Sníh cítit kdes, však dosud nepadá. Zem mlčí, ale dosud mrtva není. Jen zmírající, tichá, nemladá, sny jejíž těžcí, šedí, olovění, má chladný, bledý měsíc nad sebou, oblohu němou, město na úpatí černavé se záludnou světel hrou, zlysalé háje, za nimiž se tratí pár lidí odraných, již bůh sám ví, proč k městu tíhnou, polonazí, belhaví. 55

Kniha Ještě jednou se vrátíme (in Dílo Antonína Sovy, svazek 13) (1926)
Autor Antonín Sova