JEŠTĚ KRAJINA

Antonín Sova

Už listopad. A holé kaštany, bezlistné, trčí v mrak, jenž s nebes visí. Ledových vichrů prudké závany pláč stromů, jak jdou párem cestou, křísí. Sníh cítit kdes, však dosud nepadá. Zem mlčí, ale dosud mrtva není. Jen zmírající, tichá, nemladá, sny jejíž těžcí, šedí, olovění, má chladný, bledý měsíc nad sebou, oblohu němou, město na úpatí černavé se záludnou světel hrou, zlysalé háje, za nimiž se tratí pár lidí odraných, již bůh sám ví, proč k městu tíhnou, polonazí, belhaví.

Patří do shluku

podzimní, vzduch, obzor, mlha, topol, žlutý, alej, ticho, pěšina, mha

112. báseň z celkových 1068

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. KRAJINA. (Antonín Klášterský)
  2. VÁŠNIVĚ. (Karel Červinka)
  3. Po dni šerém pustý večer přišel, ( H. Uden)
  4. V PRALESE. (Josef Václav Sládek)
  5. Smutek zimního rána. (Adolf Bohuslav Dostal)
  6. Podzimní jitro. (Antonín Klášterský)
  7. Cestou k přívozu. (Jaroslav Vrchlický)
  8. MŽIVÝ DEN. (Karel Červinka)
  9. I. Ticho, – ani vánek nezachvívá (Rudolf Mayer)
  10. VEČER. (Karel Babánek)