JARNÍ PÍSEŇ

JARNÍ PÍSEŇ
Stříbrné skřivanů písně slunečné ve výši? Les černý se dívá přísně. Což ještě neslyší? Ty, s vroucíma očima paní, buď při mně vždy po boku, dnů jarních zvěstování až zazpívá v hluboku. To zavzněly vřeskné rohy a pastýřské šalmaje. A jehnědy zazlátly, hlohy se bělaly do kraje. Nemeškej, nebezpečí je v minutce prodlení, pojď bez rady, starosti něčí, bez přátel, bez modlení. Tak prostovlasá a v šatě, jejž právě na sobě máš a taková, jako svatě ty uvnitř hoříš a pláš. 81 Než pěšinou sejdem k cíli, vše do květu rozpučí. Pojď, než květ opadne bílý. Pojď, v moje náručí. 82