JARNÍ PÍSEŇ

Antonín Sova

Stříbrné skřivanů písně slunečné ve výši? Les černý se dívá přísně. Což ještě neslyší? Ty, s vroucíma očima paní, buď při mně vždy po boku, dnů jarních zvěstování až zazpívá v hluboku. To zavzněly vřeskné rohy a pastýřské šalmaje. A jehnědy zazlátly, hlohy se bělaly do kraje. Nemeškej, nebezpečí je v minutce prodlení, pojď bez rady, starosti něčí, bez přátel, bez modlení. Tak prostovlasá a v šatě, jejž právě na sobě máš a taková, jako svatě ty uvnitř hoříš a pláš. Než pěšinou sejdem k cíli, vše do květu rozpučí. Pojď, než květ opadne bílý. Pojď, v moje náručí.

Patří do shluku

motýl, mech, buk, vřes, haluz, hloh, lesní, bříza, jahoda, olše

334. báseň z celkových 726

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. I Jak duši uvolním a něhu rozestru (Rudolf Medek)
  2. V šumu habrů. (Alois Škampa)
  3. Šumavské motivy. (Jaroslav Vrchlický)
  4. MOTIVY Z LIBOSADU. (Irma Geisslová)
  5. Z lesů. (Růžena Jesenská)
  6. Ekloga. VIII. (Jaroslav Vrchlický)
  7. DOLOROSA (Jaroslav Vrchlický)
  8. PRALES. (Eliška Krásnohorská)
  9. Klid. (Jaroslav Vrchlický)
  10. V ZÁTIŠÍ LESA. (Karel Dostál-Lutinov)