LETNÍ PROCHÁZKOU

LETNÍ PROCHÁZKOU
S července koncem vadne háj a listí je zlato smyté. Ty úsměvy tvoje jsou záhadné. Chtí mluvit a vůní jsou spité. A já je tak šíleně mám rád, že zamyšlen jsem nad tím. Zkoumavou vírou ony dny a délku jich si krátím. Pýchavky práší. Suchopár slunečným žárem šílí. Do pampelišky dýchnu-li, žár cítím žhavý a bílý. Je nesmírný obzor a obloha tak vysoka, bezlidná lada; je chvíle, kdy duše zpovědi a srdce si úlevy žádá. Mám pochybnost v jsoucnost a trvání a v kouzlo vadnoucí krásy, poušť velká je země a mrtvo mi vše je na ní, zvěř, lidé i časy, jen ty jsi zbyla a modrý zrak podzimním nádechem svítí, 99 tak voníš čerstvě a záhadně jak před utržením kvítí, a přec tak bezstarostna jsi, tak prosta nepokoje, až k obavě mé a k zděšení, a odhodlána, být moje. 100