LETNÍ PROCHÁZKOU

Antonín Sova

S července koncem vadne háj a listí je zlato smyté. Ty úsměvy tvoje jsou záhadné. Chtí mluvit a vůní jsou spité. A já je tak šíleně mám rád, že zamyšlen jsem nad tím. Zkoumavou vírou ony dny a délku jich si krátím. Pýchavky práší. Suchopár slunečným žárem šílí. Do pampelišky dýchnu-li, žár cítím žhavý a bílý. Je nesmírný obzor a obloha tak vysoka, bezlidná lada; je chvíle, kdy duše zpovědi a srdce si úlevy žádá. Mám pochybnost v jsoucnost a trvání a v kouzlo vadnoucí krásy, poušť velká je země a mrtvo mi vše je na ní, zvěř, lidé i časy, jen ty jsi zbyla a modrý zrak podzimním nádechem svítí, tak voníš čerstvě a záhadně jak před utržením kvítí, a přec tak bezstarostna jsi, tak prosta nepokoje, až k obavě mé a k zděšení, a odhodlána, být moje.

Patří do shluku

astra, jeseň, podzim, podzimní, uvadlý, babí, listí, záhon, léto, akacie

125. báseň z celkových 227

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. ZAVÁTÉ STEZKY (Jaroslav Vrchlický)
  2. RONDA. (Vladimír Frída)
  3. XVIII. Oko mé tak rádo (Josef Kalus)
  4. VESNA A LÁSKA. (Jaroslav Vrchlický)
  5. 3. Stojí lípa na zeleném luze, (Jan Kollár)
  6. PŘIŠLA JESEŇ. (Jaroslav Vrchlický)
  7. Podzimní. (Milan Fučík)
  8. Úvodem. (Jaroslav Vrchlický)
  9. LAMARTINE (Zikmund Winter)
  10. TŘICETILETÁ. (Karel Červinka)