LAMARTINE

Zikmund Winter

Jsem jako astry květ za jasné za jeseně, při větrech smutných už, při teplém slunce svitu, kdy vše se usmívá tak teskně, zamyšleně – kdy je tak dřímavě, tak sladce snu i citu... Miluji smutek svůj, jej hladím vzpomínkami, s chorobnou zálibou své teskné dumy snuji, nálady zbožnými provlékám myšlénkami, andělskou něhou snů svůj život destilluji. A jsem tak blažený, tak klidný ve svém smutku, jak anděl kamenný nad hrobem v usmívání; má sladká prázdna snů jsou krásnějšími skutků, má duše v rozkoši se nad jich krásu sklání... Na Boha hříšný moc, moc čistý na člověka, andělu podoben, jejž poranil cit lidský: Pro velké myšlenky jsem našel slova měkká a sladké umění: Být v smutku harmonický...

Patří do shluku

astra, jeseň, podzim, podzimní, uvadlý, babí, listí, záhon, léto, akacie

45. báseň z celkových 227

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. RONDA. (Vladimír Frída)
  2. V DOUFÁNÍ. (Alois Škampa)
  3. INTIMNÍ. (Adolf Bohuslav Dostal)
  4. Jeseň. (Jaroslav Vrchlický)
  5. Ballada mému dítěti. (Jaroslav Vrchlický)
  6. TŘICETILETÁ. (Karel Červinka)
  7. Je lehko mi... (Xaver Dvořák)
  8. ASTRY. (František Hais)
  9. JESEŇ. (Karel Babánek)
  10. UZDRAVENÍ. (Louis Křikava)