LAMARTINEDOJEM Z „MEDITACÍ“ Jsem jako astry květ za jasné za jeseně,při větrech smutných už, při teplém slunce svitu,kdy vše se usmívá tak teskně, zamyšleně –kdy je tak dřímavě, tak sladce snu i citu...Miluji smutek svůj, jej hladím vzpomínkami,s chorobnou zálibou své teskné dumy snuji,nálady zbožnými provlékám myšlénkami,andělskou něhou snů svůj život destilluji.A jsem tak blažený, tak klidný ve svém smutku,jak anděl kamenný nad hrobem v usmívání;má sladká prázdna snů jsou krásnějšími skutků,má duše v rozkoši se nad jich krásu sklání...Na Boha hříšný moc, moc čistý na člověka,andělu podoben, jejž poranil cit lidský:Pro velké myšlenky jsem našel slova měkkáa sladké umění: Být v smutku harmonický...15