JEPICE
K večeru se teskně chýlí –
jepice!
Poklaď všechna vajíčka svá v dobrá místa –
neboť za nedlouhou chvíli,
krátkým letem unavená,
tvoje křídla seslabená
k zemi klesnou na vždycky.
Poklaď všecka vajíčka svá v dobrá místa –
ať z nich vzletí
nesmrtelnost tvá, tvých hbitých dětí
tisíce a tisíce!
Jsi zde na mžik k slávě žití,
duše má – ó jepice!
Sotva prvých opojení údiv potká křídla tvá,
otázky o podstatě tvé, vzduchu kolem, bytí všeho –
příliš ostrá jakost vzduchu,
a pak ještě Ruka s výše
zničí tě... Jsi jepice!
Nuže, duše! Sny své všecky,
poklad svojí bytosti –
nejtajnější, jež máš v sobě,
v dobrém místě uhosti!
33
Oklam Osud! Nad tvým hrobem,
duše má – ó jepice,
kéž tě uzří věčnou vzduchem chvěti,
odraženou v snech tvých, jichž ze všech míst vzletí
tisíce a tisíce!
34