SLOKY

Antonín Sova

Nevíš, komu svůj život svěříš. Srdce je plno žádostí. Nevíš, zdali ho žaly změříš, anebo naplníš radostí. Život je krásný, projít nechá každého branou slavnostní, kdo jej až do hloubky poznat spěchá a kdo spíš vnímá, než žalostní. Život je krásný a branou dvojí vkročit lze jeho do ráje. Odříkáním neb žádostí svojí. Duše čím vzeplá, tím silna je. Bude snad dobře, když duše vzplání k velikým žádostem rozžhneme? Naučíš-li se odříkání, bude snad lépe, dítě mé? Čím kdo je bohat ve své duši, tomu den zkvete bohatě. Chudému odříkat se sluší? Smutně plakat a dojatě?

Patří do shluku

mína, milko, mílek, jinoch, kárat, zpěvec, úsměch, třesoucí, rákos, apollo

120. báseň z celkových 166

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Na Kollára. (Karel Marie Drahotín Villani)
  2. 59. O, by aspoň spíše zapomnělo (Jan Kollár)
  3. Věčnosť. (Josef Wenzig)
  4. XII. Na vlast. (Josef Hubert Tichý)
  5. Mladá žena. (Albína Dvořáková-Mráčková)
  6. 110. Dunaji, ty i všech toků kníže, (Jan Kollár)
  7. 78. Život jestiť rovný řece dravé, (Jan Kollár)
  8. LOUKY (Růžena Jesenská)
  9. 3. Jen za tebou ustavně lkám holubinko radostná, (Jan Kollár)
  10. 607. Ještě více sem se zadivila (Jan Kollár)