LOUKY

Růžena Jesenská

Ó, louky daleké a plné květů, závratných vzletů tam, kde obzor olivově plane a šeptá tichou, kouzelnou svou větu o věčnosti a štěstí, lásce věčně živé, kde srdce plane, purpur krve kane slunečné do růžových vřesů v polostíny zádumčivé – – pro půlnoc života, k níž každý krok je blíž. Ó, louky nehostinné, smutné, osamocené, já byla u vás, zasadila keř a kříž v střed vaší krásy za vše štěstí nedosněné, zlomené, za touhy nevyplněné a za všecko, co bylo, není již... Ať vím a vzpomínám – již nevrátím se k vám, neb nenalezla bych, co spatřila jsem kdys ve vaší volné, snivé zeleni a kráse. Jistě zřela bych na místech drahých schůzek, slibů památných jen temný tis a kříž.

Patří do shluku

mína, milko, mílek, jinoch, kárat, zpěvec, úsměch, třesoucí, rákos, apollo

118. báseň z celkových 166

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. 31. Těchto na rtech, srdce tvého prahu, (Jan Kollár)
  2. XIV. Ušel Míně slavík, (Jan Vlk)
  3. Válka. (Josef Krapka-Náchodský)
  4. 34. Měj se dobře Míno! ach již kyne (Jan Kollár)
  5. Svatba na Slavětíně. (Jan z Hvězdy)
  6. V bouři. (Berta Mühlsteinová)
  7. VI. Jedněm stříbro v hrdle zvučí, jiným stříbro v kapse zvoní, (Josef Kubelka)
  8. VĚRNOST JINOCHA. (Karel Sabina)
  9. PÍSEŇ PIRÁTA. (Alois Věkoslav Haber)
  10. VI. Že musíme se rozloučit, mi děli, (Adolf Heyduk)