HUDBA TEPLÉ NOCI

Antonín Sova

HUDBA TEPLÉ NOCI
Noc blouznivá svítila horečkou teplých par, přes palouky rozvodněné skvrny stříbrné kladla. V ní jakoby všecky noci se slily dávných jar, a její vůně jak moře a dlouho neuchladla. Ne, ne, tvá ruka bílá již v ruce mé nehoří. Přec průvod blouznivých slov mé srdce zpívá, vše naslouchá ještě, i tráva i vlnité pohoří, i chatrč rozcuchaná i vrba křivá; a zpola probuzeno vše slouchá, jak zvedá se zpěv marný, zpěv zašlý, zpěv pošetilý, z trav kytici zrosenou kterak čas po čase k rtům tisknu a tisknu v té sentimentální chvíli. 126

Kniha Ještě jednou se vrátíme (in Dílo Antonína Sovy, svazek 13) (1926)
Autor Antonín Sova