KAŽDÉMU JARO KVETE...

Antonín Sova

KAŽDÉMU JARO KVETE...
Každému jaro kvete v zasněné, mlžné dáli. Vstaňte a míle jděte. Vždy ještě zastihnete poslední záblesk malý. Mrazivá jitra chladí a večery ty voní. Vždy blíž, kde žvatlá mládí, chor hlasů kde se ladí, stříbrné stružky zvoní. Vše v květu zadýcháno a lichotně slunce svítí. Cos teple šeptá: „ano“. A po noci kouzelné ráno plá, velký zázrak v kvítí. Pan leží naznak v trávě a na šalmaj si píská. Háj mlčí po únavě a mladá vášeň dravě krev temnou v srdci stiská. Smích zlatožlutý raší z pupenců jív a lísek. Jehnědy vanem práší 147 a zlatý prach se snáší od mezí ztichlých vísek. I kroky belhavými své jaro stihneš v chvíli, a ne-li už jaro, dýmy mlh, zdání, iluse s nimi a zázraky, jež byly. 148

Kniha Ještě jednou se vrátíme (in Dílo Antonína Sovy, svazek 13) (1926)
Autor Antonín Sova