KAŽDÉMU JARO KVETE...

Antonín Sova

Každému jaro kvete v zasněné, mlžné dáli. Vstaňte a míle jděte. Vždy ještě zastihnete poslední záblesk malý. Mrazivá jitra chladí a večery ty voní. Vždy blíž, kde žvatlá mládí, chor hlasů kde se ladí, stříbrné stružky zvoní. Vše v květu zadýcháno a lichotně slunce svítí. Cos teple šeptá: „ano“. A po noci kouzelné ráno plá, velký zázrak v kvítí. Pan leží naznak v trávě a na šalmaj si píská. Háj mlčí po únavě a mladá vášeň dravě krev temnou v srdci stiská. Smích zlatožlutý raší z pupenců jív a lísek. Jehnědy vanem práší a zlatý prach se snáší od mezí ztichlých vísek. I kroky belhavými své jaro stihneš v chvíli, a ne-li už jaro, dýmy mlh, zdání, iluse s nimi a zázraky, jež byly.

Patří do shluku

podzimní, vzduch, obzor, mlha, topol, žlutý, alej, ticho, pěšina, mha

220. báseň z celkových 1068

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. None (Karel Leger)
  2. SVÍTÍCÍ VES. (Antonín Sova)
  3. PODZIMNÍ NÁVŠTĚVA (Antonín Sova)
  4. Hudba teplé noci. (Antonín Sova)
  5. JARNÍ VEČER. (Adolf Červinka)
  6. Na dušičky. (Josef Svatopluk Machar)
  7. LÉTO (Alfons Breska)
  8. ODCHOD BOJOVNÍKA. (Jaroslav Haasz)
  9. Z JARNÍCH SMUTKŮ. (Adolf Bohuslav Dostal)
  10. PROCHÁZKOU. (Adolf Brabec)