SVÍTÍCÍ VES.

Antonín Sova

Já svítím, vzpamatuj se. Svítím, svítím, ves mladosti mé z dálky zpívá si. Podzimním celá umočena kvítím si svítí v nečasy. Já svítím, zpívá krčma u silnice a nad ni ořech skřípe vysoký. Podzimní větry dují hlaholíce a lkají potoky. Já svítím, opakuji drobná okna, ořechy sráží vítr říjnový. A před krčmou pruh silnice spí mokna, déšť pleská syrový. Krčmářské dcerky vzpomeneš-li maní a bujných přátel mladých dní – to svítí ze vsi lásky objímání, i obejmutí poslední. A vzpomeneš-li, kterak plakávala tak denně pro nic za nic, pro mládí, se štěpů jabka vichrem kterak padávala, pes štěká, prozradí. Jak měla drobné, bílé, krotké ruce a zraky anděla. Jak v ruce Evy jablka tak prudce a divně voněla.

Patří do shluku

podzimní, vzduch, obzor, mlha, topol, žlutý, alej, ticho, pěšina, mha

351. báseň z celkových 1068

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. PODZIMNÍ NÁVŠTĚVA (Antonín Sova)
  2. JITRO. (Karel Červinka)
  3. KAŽDÉMU JARO KVETE... (Antonín Sova)
  4. Se složenými vesly (Stanislav Kostka Neumann)
  5. KOHOUT V MĚSTĚ (Antonín Klášterský)
  6. ODCHOD BOJOVNÍKA. (Jaroslav Haasz)
  7. V. (Serenada v jeseni.) (Jaroslav Vrchlický)
  8. Zlaté snění. (Antonín Klášterský)
  9. S BŘEMENEM STESKU (Stanislav Kostka Neumann)
  10. ODPOVĚĎ. (Jaroslav Vrchlický)