ODPOVĚĎ.

Jaroslav Vrchlický

Jdu borem sám – nade mnou luna bledá proráží matně černých sosen krov, mha na větve a rosa v trávu sedá a stromy šumí píseň beze slov. Ach, jak jdu dál – což to mé ucho slyší! jak na rakev by hroudy hřímaly... a ticho zas – to větry v křoví dýší, až ohlas vzbouzí strmé úskalí. A jak jdu dál – mé oko v slzách taje, všech drahých tváří vidím podoby... a temno zas – to luna v stínech hraje – či věříš, blázne, v žití za hroby? „Snad byl to přelud,“ šepcí rtové bledí, „a přeludem jest celý život snad?“ – Bor zašuměl... a místo odpovědi jen vlhký lupen na mé čelo pad’.

Patří do shluku

podzimní, vzduch, obzor, mlha, topol, žlutý, alej, ticho, pěšina, mha

455. báseň z celkových 1068

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Lesy hučí... (Antonín Sova)
  2. PODZIMNÍ NÁVŠTĚVA (Antonín Sova)
  3. DOMOV (Božena Benešová)
  4. Srdce mi plápolá, zrak do kraje hroužím, (Josef Holý)
  5. ODCHOD BOJOVNÍKA. (Jaroslav Haasz)
  6. None ( H. Uden)
  7. ZÁVĚREK. (František Serafínský Procházka)
  8. Zpěv země (Stanislav Kostka Neumann)
  9. IMPROMPTU (Otokar Fischer)
  10. Jeleni říjí. (Jaroslav Vrchlický)