ZÁVĚREK.

František Serafínský Procházka

Tak všecek hněv i všecek žal jsem vyzpíval, a co mnou chvělo prudce, čím krvácelo srdce, to dávám dál. Pod hruší v polích stojím sám a naslouchám. V žluť slunce zapadává, v tiš zvon se rozhoupává bim bam, bim bam. A níže s větví ke mně slet’ jen s hrušně květ, v obzorech šedne pára, leč v srdci dál to hárá, se bude chvět.

Patří do shluku

podzimní, vzduch, obzor, mlha, topol, žlutý, alej, ticho, pěšina, mha

544. báseň z celkových 1068

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. VSTUP DO CHRÁMU (Xaver Dvořák)
  2. PÍSEŇ ÚLEVY. (Karel Červinka)
  3. ODPOVĚĎ. (Jaroslav Vrchlický)
  4. PÍSEŇ. (Hugo Kepka)
  5. Ztracená stezka. (Jaroslav Vrchlický)
  6. ZA MYŠLENKAMI ODLÉTLÝMI (Antonín Sova)
  7. ODCHOD BOJOVNÍKA. (Jaroslav Haasz)
  8. Poslední dny. (Stanislav Kostka Neumann)
  9. Samota milenců. (Antonín Sova)
  10. Jeleni říjí. (Jaroslav Vrchlický)