Ztracená stezka.

Jaroslav Vrchlický

Od hlavní cesty lákala mne v luka a byla vlhčí, kluzčí v každém kroku, jen husté sítí stálo po mém boku a slyšel jsem, jak blatuchy květ puká. Jak tajná, cizí vedla by mne ruka, dál šel jsem, žába, zlatý proužek v oku, vstříc mihla se a tryskla v prudkém skoku, kde chřástala, slyš! píseň jednozvuká! A vše tak ospalé a vše tak líné, vrb kmeny shnilé ku bahnu se kloní, zvuk, jak tu vzniká, unavený hyne. Zde tichem příroda tvář sobě cloní a slouchá, čas jak tiše nad ní plyne, jak mrtvých dechem planý balšám voní.

Patří do shluku

podzimní, vzduch, obzor, mlha, topol, žlutý, alej, ticho, pěšina, mha

154. báseň z celkových 1068

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. POTOK. (Petr Křička)
  2. ZÁVĚREK. (František Serafínský Procházka)
  3. Se složenými vesly (Stanislav Kostka Neumann)
  4. ZA MYŠLENKAMI ODLÉTLÝMI (Antonín Sova)
  5. PODZIMNÍ NÁVŠTĚVA (Antonín Sova)
  6. Cizí řeč. (Emanuel z Čenkova)
  7. II. Bylo v rodné síni (Adolf Heyduk)
  8. None (Louis Křikava)
  9. SLOKY (Stanislav Kostka Neumann)
  10. OHLASY NEJNOVĚJŠÍ POESIE ČESKÉ (Jaroslav Vrchlický)