Poslední dny.

Stanislav Kostka Neumann

Tak líně dáví Čas ty slední dny... A světlé okamžiky znovu hasnou, a myšlénky jdou mdle a znaveny, a smutek Předtuch píseň zdvihá hlasnou. Ty neúprosně derou se v mé sny a všecko svěží na lukách mi spásnou... A bitvy s nimi jsou juž ztraceny. A moje nervy chvějí se a žasnou... Vše temné je a vše je záhadné, jen pocit děsu v nitru nevadne z dnů, jež mne sepnou v nedalekém Příští. A marně za štít zvedám tvoje tělo, má milenko, má panenská, tvé tělo –: děs nevýslovný vstříc mi ze všad prýští.

Patří do shluku

podzimní, vzduch, obzor, mlha, topol, žlutý, alej, ticho, pěšina, mha

642. báseň z celkových 1068

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. ODCHOD BOJOVNÍKA. (Jaroslav Haasz)
  2. PÍSEŇ ÚLEVY. (Karel Červinka)
  3. ODPOVĚĎ. (Jaroslav Vrchlický)
  4. ZÁVĚREK. (František Serafínský Procházka)
  5. PODZIMNÍ NÁVŠTĚVA (Antonín Sova)
  6. CASSIUS (Karel Toman)
  7. Jeleni říjí. (Jaroslav Vrchlický)
  8. DOMOV (Božena Benešová)
  9. DÝM (Antonín Sova)
  10. HOREČKA DRNKÁ... (Stanislav Kostka Neumann)