BÁSNÍKOVY NOVÉ LÁSKY

Antonín Sova

BÁSNÍKOVY NOVÉ LÁSKY
Ze zimních parků město rýsuje nestvůrné domy... Příkrá světla hasnou. V tu chvílí chodec tolik miluje noc tichou, bezehlasnou. Pláč umíněných větrů naříká, jak chtěl by kdos mít to, co nelze míti. I ve vlastním to srdci zavzlyká. Však tomu lze už nejmíň uvěřiti. Poslední listy v stromech, na keřích jak za milenci šeptaly by echem. A z lavic parku žhavých očí hřích na místě světel hoří horkým dechem. A ty? Se chystáš v noci hvězdnaté do dálky věčných snů svých... Vyjít z brány tmavými hvozdy k stráni vzepiaté ku obzorům a projít lesy, lány, a nepozorovat, že tisíc mil jsi ušel, sny tvé nové jinou řečí že mluví a že v roztoužení cíl jsi našel, v umění svou lásku větší. 154

Kniha Ještě jednou se vrátíme (in Dílo Antonína Sovy, svazek 13) (1926)
Autor Antonín Sova